O vůni domova si budeme vykládat s Václavem Větvičkou

Úterý 11. prosince v 16-17 hodin – Václav Větvička: Jak voní můj domov; DŮM KNIHY KNIHCENTRUM.cz

Beseda a autogramiáda zkušeného botanika, popularizátora vědy, spisovatele a cestovatele po vlastech českých a slovenských. Jak voní domov Václavu Větvičkovi, se dočtete v jeho nejnovější knize a popovídáme si o tom i na besedě v Domě knihy.

Václav Větvička
RNDr. Václav Větvička je český botanik a popularizátor vědy. V roce 1961 ukončil diplomovou prací Studie akátových porostů ve vltavském údolí studium oboru geobotanika na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Publikoval řadu odborných a populárně vědeckých prací, za něž mu byla v roce 2004 udělena Medaile Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy. Je autorem, resp. spoluautorem, 13 odborných knižních publikací. Po vojenské základní službě nastoupil od roku 1963 jako stipendista do Botanického ústavu ČSAV v Průhonicích, kde v letech 1989–1992 dělal vedoucího Průhonického parku. V letech 1975–1992 vedl Pokusnou a aklimatizační stanici v Černolicích. V letech 1992–2007 byl ředitelem Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty UK Na Slupi. Od podzimu 2007 je vedoucím zámeckého parku ve Štiříně. Od roku 1997 vystupuje v ranním bloku ČRo 2 – Praha Dobré jitro, a to s krátkými informacemi o rostlinách, dále také moderuje celý ranní nedělní blok Dobrého jitra. Záznamy Dobrého jitra s Václavem Větvičkou vyšly knižně pod názvy Moje květinová dobrá jitra a Moje vzpomínková dobrá jitra. Také se zajímá o výtvarné umění a výstavnictví.

Jak voní můj domov

Jak voní domov? Nedělní svíčkovou, chtělo by se odpovědět. Nebo snad bábovkou či vánočním cukrovím? Čím déle přemýšlíme, tím více dojmů se nám začne vybavovat. Někdy voní mrazivou nocí a vrzajícím sněhem pod nohama, jindy rozpáleným borovým lesem uprostřed léta, vlhkým podzimním listím při hrabání zahrady, svěžím jarním větrem, který šumí ve větvích. Jak voní domov Václavu Větvičkovi, trpělivému a pozornému cestovateli po vlastech českých i slovenských, se dozvídali posluchači Dobrého jitra na stanici Dvojka Českého rozhlasu 2–a nyní se o tom dočtou i čtenáři na stránkách této knížky. Určitě voní železnicí a autorovými milovanými mašinkami, ale i silnicemi a cestami, vodou třeboňských rybníků, řeky Cidliny nebo Hamerského potoka. A určitě dojde i na ty vánoční a velikonoční vůně – byť Vánoce mohou vonět především pravidelnými odjezdy na hory a Velikonoce zase vyprávěním o vrbičkách, z nichž se dají či nedají uplést pomlázky. Domov a vlasti české a slovenské: i jim je věnována jedna kapitola – u příležitosti nedožitých 100. narozenin Československa, jak říká sám autor.