Se čtenáři se setká Michal Horáček

Úterý 20. února v 16.00 - 17.00 hodin – Michal Horáček: Český kalendář; DŮM KNIHY KNIHCENTRUM.cz

Beseda a autogramiáda spisovatele, esejisty, novináře, textaře a producenta Michala Horáčka. Jeho knižní prvotinou byly česky psané dějiny dostihového sportu. Proslavil se také jako zakladatel sázkové společnosti Fortuna, kterou vedl celých 15 let. Z pohledu textaře pro něj bylo zásadní setkání s Petrem Hapkou v roce 1984, které přineslo koncipovaná autorská alba. První z nich, Potměšilý host, vytvořený pro Hanu Hegerovou, obdržel platinovou desku.

Michal Horáček, vystudovaný antropolog, se narodil v roce 1952 v Praze. Publikoval nejprve v zahraničních časopisech, poté se stal redaktorem týdeníku Mladý svět. V roce 1990 s kolegy založil sázkovou společnost Fortuna, kterou později prodali. Je autorem či spoluautorem řady oceňovaných a úspěšných alb, jako například Potměšilý host, V penzionu svět, Citová investice, Tak to chodí a Ohrožený druh. V roce 2007 absolvoval magisterské studium antropologie na Fakultě humanitních studií UK, později získal doktorát. Z jeho tvorby bychom mohli jmenovat kromě Českého kalendáře životopisné vyprávění Kdo víc vsadí, ten víc bere, Kudykam, O tajemství královny krav. Kniha Habitus hazardního hráče je upravenou disertací, kterou Horáček obhájil na Fakultě humanitních studií UK. Věnuje se marginálním skupinám a jejich vztahu k většinové společnosti.

Sbírkou Český kalendář Michal Horáček navazuje na tři různorodé tradice: první jsou literární či malířské cykly inspirované ročním koloběhem, druhou lidový žánr knižních kalendářů, oblíbený zejména v devatenáctém století, a třetí francouzské neboli villonské balady. Tato obtížná lyrická forma, kterou pěstovali básníci ve Francii již od třináctého století, má v češtině krátkou, avšak poměrně bohatou historii. Kromě řady překladů Villonových básní k ní patří i díla původní, na prvním místě 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (1936), jejichž skutečným autorem byl Vítězslav Nezval. Michal Horáček hledá v rámci villonské balady (kterou tvoří čtyři sloky o celkem osmadvaceti verších se třemi opakujícími se rýmy a refrénem) co nejpestřejší možnosti variací. Pracuje s rozmanitými vrstvami češtiny, zkouší různé rytmy a rýmové sekvence. Francouzskou baladu kříží s jinými žánry buď klasickými, jako je lidová píseň, legenda či lyrickoepická balada, anebo populárními, například s kramářskou písní nebo se sloganem hokejových fanoušků. Spolu s proměnami ročních dob a krajiny se v knize střídají různé hlasy, k nimž kromě juniorů, seniorů, existencí spořádaných i nesolidních patří český fousek nebo Pražské Jezulátko.

Foto: Jiří Salik Sláma