Když jsem si jednou připravoval scénář pro Dobré jitro, chtěl jsem si ověřit jednu Čapkovu větu. A náhle jsem se začetl a nechal se houpat na vlnách nádherného jazyka plného tak moudrých a tak současných postřehů a myšlenek, formulovaných naprosto přesně, ale zároveň jednoduše a srozumitelně. Ta slovíčka voněla radostí za života a zároveň pokornou člověčinou. A tehdy mne napadlo, jaké by to asi bylo, kdyby obyčejný básník 21. století usedl s mistrem Čapkem u jednoho stolu. Tak vznikl cyklus takových setkání, rozhovorů volně sestavených z Čapkových novinových nebo knižních článků, esejů a myšlenek. A když se tak skvělý český herec jako Luděk Munzar ujal toho, že si půjčí vestu pana spisovatele a na oplátku mu půjčí svůj hlas, nemohl jsem si přát víc. Jsou si totiž ve vnímání světa a hierarchie hodnot tak podobní, že když jsem psal scénář, měl jsem pocit, že oba tito velcí kumštýři sedí naproti mně. Ohlas u posluchačů byl mimořádný. A tak nám bude velkou ctí a potěšením, když i vám teď bude s Karlem Čapkem tak pěkně, jako bylo nám ve studiu.