Vdova po plukovníkovi Linnea Ravasková, důstojná stařenka, se všemožně obětuje svému nepovedenému synovci. Aby za něj mohla zaplatit dluhy, prodá luxusní byt v Helsinkách, navíc každý měsíc odevzdává jemu a jeho dvěma zlotřilým kumpánům důchod... Pak ji ale jednoho dne synovec nutí, aby napsala závěť. Odkázat mu všechno a čekat na blížící se konec, to určitě. Stará dáma se vzepře a rozhodne se vzít věci do vlastních rukou. Ty staré, vrásčité a křehké ruce dokážou ještě leccos navařit. Následuje množství černohumorných situací, scén jako z grotesky, nechybí dobrodružné plavby po rozbouřeném moři, ani několik mrtvol...
"Na rozdíl od většiny ostatních Paasilinnových románů je hrdinkou příběhu s názvem Stará dáma vaří jed žena. Téměř osmdesátiletá paní plukovníková se z ustrašené a odevzdané bytosti vydírané vlastním synovcem pod tlakem událostí promění v osobu rozhodnou a odhodlanou učinit svému letitému trápení přítrž. Když se nedovolá pomoci u policie, zmizí ze svého venkovského domu, kde ji synovec navštěvuje velmi pravidelně, ovšem vždy jen v den výplaty jejího důchodu, a začne se bránit. Vzhledem ke své tělesné konstituci se rozhodne pro osvědčený a elegantní způsob — jed. Konec konců: „Vaření jedu je mnohem zábavnější činností než malování na porcelán nebo tkaní koberečků." A protože si synovec a jeho kumpáni nehodlají jen tak snadno vzdát, začnou se dít neuvěřitelné věci. Sled absurdních událostí nebere konce a nelze než obdivovat autorovu fantazii při jejich vymýšlení. Vždyť koho by napadlo, že injekce jedu ukrytá v kožešinovém rukávníku staré dámy by se mohla stát účinnou smrtící zbraní?"