Povídky, které jsou reprezentovány v této knize, většinou obsahují vzpomínky na dětství spisovatelky, které strávila s babičkou a dědou na začátku padesátých let 20. století v Boržomi (Gruzinsko). Krátké a snadné povídky popisují běžný život gruzinské vesnice, která se od středověku skoro vůbec nezměnila. Vypráví, jak malá holčička poznává velký a složitý svět. Střídá se s povídkami o tradicích a mravech horáků nebo o gruzinské kuchyni (která je doopravdy naprosto vynikající). Z každého jejího slova je cítit bezmezná láska spisovatelky k životu a své rodné zemi.