Schopenhauerův spis „Dva základní problémy etiky“ představuje vypracované odpovědi na otázky položené jednak Královskou norskou společností věd (O svobodě vůle) a jednak Královskou dánskou společnosti věd (O základu morálky). Schopenhauer zde dosáhl vrcholu svého filosofického snažení, bereme-li je jako úsilí o odhalení toho nejkrásnějšího, co spočívá v hloubi každé lidské duše a jedině v jehož kultivaci tkví pravá lidskost povýšená nad zvíře v nás. Co je tím nesrovnatelným pokladem a základem veškeré morálky a humanity z hlediska německého voluntaristy? – Prostý lidský soucit. K tomuto rezultátu dospívá Schopenhauer, vyjma základního předpokladu své metafyziky (nutného k vystavění jakékoli etiky), kritikou svého filosofického guru, velkého Kanta a jeho „kategorického imperativu“. Zatímco Kantův „kategorický imperativ“ je širší veřejnosti vcelku znám, alespoň co do pojmu, o Schopenhauerově „Etice“ má dosud povědomí spíše jen odborná veřejnost. Hodnotu Schopenhauerova díla jistě ocení každý, kdo se zajímá o hlubší pochopení lidského nitra, podpořenou všem dostupnou obecnou lidskou zkušeností.