Pláž, setkání spisovatelů a léto, jaké už nikdy nebude.

Belgické přímořské letovisko s celou svou historií a vznešeností je místem, kde se sejdou ti, kdo v nacistickém Německu ztratili domov: zakázaní spisovatelé Stefan Zweig, Joseph Roth, Irmgard Keunová, Egon Erwin Kisch a Ernst Toller, Arthur Koestler a Hermann Kesten. Volker Weidermann vypráví o jejich nadějích, lásce, zoufalství – a o tom, co se stalo s jejich životy.

Stefan Zweig přicestoval se svou milovanou Lotte a psacím strojem. Joseph Roth přijíždí navzdory zákazu alkoholu psát a trávit dovolenou se svým nejlepším přítelem. Naposledy se také zamiluje – do Irmgard Keunové, která se jen chtěla dostat pryč ze země paličů knih. Tahle láska je podobně bizarní jako přátelství mezi zámožným Zweigem a zkušeným alkoholikem Rothem, který nemá ani na to, aby si koupil kalhoty.

A do Ostende dorazí další spisovatelé a užívají si slunce, moře, pití… Mohla by to být krásná dovolená s přáteli — kdyby se politická situace denně nezhoršovala, kdyby nebyli sledováni, kdyby jejich knihy nebyly zakázané a kdyby neztratili svou vlast. Jsou básníky na útěku, spisovateli v exilu.

Volker Weidermann s přesností a postřehem vypráví podmanivý příběh léta krátce před začátkem druhé světové války, kdy se Zweig, Roth a Keunová sešli, aby oslavili život, jak to dokážou jen lidé bez naděje.