Styl autorčina psaní je velmi čtivý, živý, kniha se velmi rychle čte. I přestože se autorka nezabývá moc popisy krajiny, povah hrdinů, prakticky tam tato složka vlastně úplně chybí, tak mi to vůbec nechybělo. A autorka i tak dokáže velmi sugestivně navodit atmosféru zimní zasněženého dne, kdy jsem úplně cítila, jak mě zebou nohy v mokrých botech stejně jako hrdiny románu, líbilo se mi to velmi, možná i proto, že sama jsem jedináček a bylo zajímavé nahlédnout pod pokličku vztahů tří dospělých sester. Nicméně mi z knihy bylo smutno, nemohu říci, že by se jednalo o milý, pozitivní, "sluníčkový" román, ale ano, kniha se mi líbila.

Rodinná sešlost, tedy nejprve cesta na oslavu tátových narozenin. Vyrazí jedním autem, velkým autem, sedmimístné Volvo XC. Tři sestry, dvě s dětmi a psem, jedna pouze s ,, opicí,, nebo chcete-li s kocovinou. Už po několika kilometrech atmosféra houstne, probírá se snad všechno, je dusno. A to žádná ze sester netuší, že větší dusno je čeká v domě rodičů. Komplikované rodinné vztahy.

Kdybych měla být objektivní, tak se asi nejedná o nejlepší knihu Petry Soukupové. Ale já ji mám stejně asi nejradši. Líbí se mi, jak jsou popsané vztahy sester i v celé rodině, jejich na první pohled obyčejné životy. Také mám ráda prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Hned bych si ji zase přečetla pro tu zimní atmosféru.

Příběh žen a né jen tří hlavních postav sester je opravdu ze života a není divu, že není veselý on život není peříčko. Dobře propracované, různé pohledy, komunikace, postoje, názory, myšlenky a chování v různých situací při čestě autem za rodiči. Občas jsem se přístihla, že jsem se s postavou stotožnila. Čtivé má to spád, ale nečekejte řachandu.