Mnohokrát jsem byl osloven, abych o sobě vydal sepsané spisy, jak je tomu zvykem u lidí s nepřehlédnutelným obličejem. Paměť je věc ošidná a ne vždycky člověku vyjeví pravdu prožitou, ale spíše pravdu časem k obrazu svému okrášlenou. Asi by to v mém podání byla nuda, protože by se, vzhledem k mému věku, jednalo o několikasetstránkovou ságu. A tak mě napadlo, že bych se mohl pokusit o mnohem kratší a tudíž obtížnější útvar, jakým je povídka. „Roura od kamen“ je povídka vzniklá z anekdoty, která je o neodvratitelnosti osudu. A stejně tak i ostatní příběhy asi nebudou ctěnému čtenáři tak vzdálené od života kolem nás. A trochu fantazie taky neuškodí... Josef Laufer