První latinskoamerický papež v dějinách svou snahou vytvořit vstřícnější a pozornější církev, která by se lidským problémům věnovala s důrazem na Boží milosrdenství, vyvolal u některých lidí intenzivní strach, že se podřizuje modernímu světu a ničí tradici. František, který na jedné straně čelí vzpourám kvůli svému přístupu k rozvedeným katolíkům a obavám z otázek, jako je migrace a změna klimatu, i bouři kritiky kvůli postupu církve v oblasti pohlavního zneužívání, se na straně druhé ukazuje jako vůdce s pozoruhodnou vizí a schopnostmi, neúnavně zaměřený na duchovní cíle – jako vůdce, který i uprostřed všudypřítomného zmatku zůstává klidný.