Důvodem novely zákoníku práce je upravit nový právní institut tzv. sdíleného pracovního místa. Jedná se o novou formu flexibilního režimu práce, která by měla přispět k lepšímu sladění rodinného a pracovního života zaměstnanců a vytvořit podmínky pro větší zapojení zaměstnanců s kratšími pracovními úvazky do pracovního procesu. Největší počet změn v novele se ale týká právní úpravy dovolené. Současná právní úprava dovolené v zákoníku práce vykazuje některé dobře známé, avšak dlouhodobě trpěné nedostatky, které způsobují nedůvodné rozdíly při stanovení délky dovolené a při jejím čerpání mezi zaměstnanci v rozdílných režimech rozvržení pracovní doby do směn. K tomu navíc zejména v poslední době přistupuje trend podporující lepší provázanost pracovního a osobního života zaměstnance cestou rozšiřování dosavadních a zavádění nových flexibilních forem práce. Další změny mají souvislost se změnami na trhu práce a ekonomickým vývojem, kdy dochází v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci k významným změnám v rámci jednotlivých odvětví. Změny se týkají i doručování písemností zaměstnavatelem, čímž se reaguje na praktické problémy, které doručování komplikovaly… Podmínky u dohod o provedení práce naleznete v § 75 a v ustanovení § 76 zákoníku práce jsou definovány podmínky sjednání dohody o pracovní činnosti. Přínos dohod spočívá pro zaměstnavatele především v jejich flexibilitě, tedy v možnosti operativně zapojit zaměstnance k výkonu práce podle potřeb zaměstnavatele. Dalšími výhodami jsou jejich snadné navázání a ukončení a relativně nižší nákladovost. Výhody pro zaměstnavatele jsou "vyváženy" nevýhodami pro zaměstnance. Dohody negarantují takovou pracovněprávní ochranu a stejné podmínky jako při výkonu pracovního poměru, kdy u dohod ze zákona přímo nevzniká například právo na cestovní náhrady, odstupné nebo na dovolenou.