Próza vypráví především o hledání a tápání mladého muže, který v polovině osmdesátých letech dvacátého století přichází do Prahy studovat vysokou školu technického oboru, ale duší je umělcem. V Praze hlavní postava prózy zakládá rockovou kapelu, zajímá se ale i o mnohé jiné v kulturním a duchovním dění té doby. Postupně se hrdina dostává do stále větších problémů, především osobních. Po převratu ve společnosti v osmdesátém devátém roce se situace hlavní postavy spíše ještě zhoršuje, nedokáže se v nové době zorientovat. Posléze je u hlavní postavy diagnostikována schizofrenie a ve třiceti letech hrdina zemře.

Próza zachycuje, specifickým způsobem, viděním přes vnímání hlavní postavy knihy, situaci v české společnosti a její proměnu v přelomových letech, zobrazuje tuto dobu prostřednictvím jedinečného, individuálního příběhu, který je ovšem svým způsobem příznačný, vždyť mladého hrdinu přicházejícího do velkoměsta s mnoha ideály a na konci příběhu zcela zničeného známe ve zpracování řady autorů minulosti.

Autor vychází ze skutečných postav, jejich osudy jsou ale pozměněné. Vyprávění je ztvárněno poměrně tradičním, přehledným způsobem, autor zdaleka tolik neexperimentuje jako v některých svých předchozích prózách a prakticky nepoužívá pro jeho způsob psaní typických parodických postupů, persifláží a mystifikací.