Čtení Simona Mawera je pro mě za odměnu, proto jsem si ani tuto jeho knihu nenechala ujít. Oproti tématům z předchozích děl mě tento příběh tolik neoslovil, na druhou stranu jsem se i tentokrát leccos dozvěděla a měla nad čím přemýšlet. Přišlo mi, že kniha vznikala trochu "archeologickým" způsobem - z řady střípků různě dochovaných slepuje autor rodinnou historii a nikdo nemůže očekávat, že to bude skutečný a dokonalý kus, ale trpělivost a snahu "archeologa" je třeba ocenit.