Lidová kultura pojímala barbary jako zarostlé, polonahé divochy, kteří se zuřivě vrhali na vesnice, vraždili muže a unášeli dívky. Akademičtí historici mají naopak sklon cudně se vyhýbat násilí, jež nájezdy barbarů provázelo, a raději se věnují debatám o obchodních cestách, které Vikingové otevřeli světu, nebo spřádání báchorek o tom, že Řím ve skutečnosti nikdy nepadl. Přestože obě hlediska jsou do jisté míry platná, jasný obraz barbarů není obsažen ani v jednom z nich. Vždy zdůrazňují pouze jednu stránku událostí. Cílem této knihy je nalézt mezi oběma krajnostmi objektivní pravdu.