Na knížku Čáry života jsem se po přečtení Divergence velmi těšila, ve srovnání s touto knihou ale šlo o drobné zklamání. Ve svém žánru je asi průměrná, ale okruh čtenářů určitě mít bude. Divergence prostě byla o něco lepší. Poněkud hutný a zbytečně složitý úvod se nicméně rozjede v celkem solidní příběh, i když moc překvapivých zvratů se nedočkáme a ani ta romantická linka moc nešlape. Uvidíme, jak dopadne druhý díl.

Je důležitější osud nebo cesta která k němu vede? Pro někoho jsou čáry života, které si na předloktí šotetové vyřezávají za každého zabitého, čarami smrti, kterými se lze pyšnit, pro jiné jsou však zářezy na paži vzpomínkou na ztrátu, ne na vítězství.  
V knize se střídá vyprávěni Akose a Cyry, události na sebe navazují, občas se překrývají, viděny očima jednoho či druhého. Přirozeně a poutavě tedy sledujeme nejen činy a chování Akose a Cyry ale i jejich vnitřní boje, snahu pomoci jeden druhému, boj s vlastní minulostí, s darem se kterým musí žít i když si jej nevybrali. Čáry života jsou napínavé a čtivé až do poslední strany, lépe řečeno do poslední věty, která naznačuje, že nás čeká pokračování tohoto příběhu.