První světová válka stála u kolébky "krátkého" 20. století. Přestože to byla válka našich dědečků a pradědečků, tedy událost relativně nedávná, v českém historickém povědomí byla záhy překryta vzpomíkou na vznik Československé republiky. Válečný zážitek se proto v českých zemích neprojevil tak intenzivně, neměli jsme svoji "ztracenou generaci". I v českých zemích však za války žili lidé, a čeští vojáci poznali dokonce tvář konfliktu z obou stran - jako vojáci "za císaře pána" i jako legionáři. Nakolik vykazují dějiny české účasti ve světové válce shodné rysy s druhými státy? Ovlivnila válka i českou společnost tak, že to mělo vliv na její další vývoj ve 20. století? Na tyto a podobné otázky se snaží autor odpovědět v knize, v níž části chronologické - od sarajevského atentátu až po rozpad monarchie a vznik samostatného státu - kombinuje s kapitolami, které přibližují hlavní stránky života tehdejší společnosti: hospodářství, kulturu, politickou a sociální každodennost. Jádro práce spočívá v rozboru událostí v zázemí, všímá si však také české účasti na válečných operacích. Stranou nezůstala ani otázka česko-německého vztahu, pro jehož vývoj znamenala válka zásadní zlom.