Dopisy, které italský literární vědec a básník Angelo Maria Ripellino (1923–1978) posílal „do vlasti české“, a listy, které sám dostával od českých intelektuálů, básníků a výtvarníků, jsou nejen vzácným dokladem zájmu a znalosti, kterým se těšila česká kultura v Itálii; tato korespondence je také důležitým svědectvím o situaci, v níž se česká kultura ocitla po druhé světové válce, o přátelstvích, radostech a svízelích celé řady méně i více známých osobností české literární a umělecké scény různorodého zaměření, jako byli Karel Teige, Jindřich Chalupecký, Vladimír Holan, Jiří Kolář a mnoho dalších. O bohaté síti Ripellinových vztahů a spolupracích svědčí nejenom listy z Čech, ale také z USA, kam se z Evropy zachvácené fašismem a komunismem uchýlila část intelektuálů a akademické obce. Komentovaná edice „Do vlasti české“ nepředstavuje veškerou Ripellinovu korespondenci s Čechy: zahrnuje dopisy, které se více nebo méně nahodile zachovaly buď v Ripellinově pozůstalosti, nebo v jiných osobních archivních fondech. Soubor s podtitulem Z korespondence Angela M. Ripellina je řazen chronologicky a dovoluje sledovat vývoj různých vztahů a příběhů. Lze v něm též číst i několik tematických okruhů: dopisy, které osvětlují okolnosti vzniku první knihy Angela M. Ripellina Storia della poesia ceca contemporanea (1950); vzájemnou korespondenci s Vladimírem Holanem z let 1948–1977; trvalý Ripellinův zájem o výtvarné umění; jeho vztahy s českými exulanty; projekt italského vydání výboru ze spisů Karla Teiga. Náhled do Ripellinovy korespondence dovoluje poznat pisatelovu síť známých, spolupracovníků a přátel, jeho způsob práce, zájmy a záliby; poskytuje také klíč k italské bohemistice vyznačující se těsnými vztahy s „mateřskou“ bohemistikou českou: těsná spolupráce s českými vědci a umělci, kterou Ripellino a po něm další italští badatelé vyhledávali a dále rozvíjeli, je pro ni příznačná dosud.