Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství hradů, zámků a tvrzí v Čechách.
Velkou část území zahrnutého do 15. dílu Erbovní mapy tvoří Chebsko, které společně s Ašskem bylo k Čechám definitivně připojeno až za vlády krále Jana Lucemburského v roce 1322. Správním střediskem této oblasti je starobylé město Cheb, jehož obranu zajišťoval spolu s hradbami mohutný románsko-gotický hrad. Na území Chebska bylo vystavěno několik dalších velmi starých románských a raně gotických hradů: Vildštejn (Skalná), Kinsberg (Starý Hrozňatov), Seeberg (Ostroh) a Hazlov. Jejich stavebníky byli tzv. ministeriálové, členové služebně nižší šlechty, kteří za své správní, hospodářské i vojenské služby získali řadu lén. Ze svých hradů a tvrzí pak kolonizovali zdejší krajinu. Výrazným rodem na tomto území byli Cedvicové (Zedwitzové), kteří zde postavili řadu sídel a jejichž rozvětvený rod se zde udržel po několik století až do roku 1945. Další mocný rod, Šlikové, jenž zbohatl těžbou stříbra, olova a cínu, ovládl několik významných míst při řece Ohři. Kromě původně královských hradů, Kynšperka a Lokte, vlastnil jejich rod Hartenberk, Falknov a také Planou u Mariánských Lázní, ve které zřídil mincovnu. Jižně od Tachova se na vysokém zdaleka viditelném kopci zvedá románská věž zříceniny hradu Přimdy. Hrad střežil nedalekou zemskou hranici a plnil též, podobně jako Loket, funkci královského vězení. Později jím vládli páni ze Švamberka, jejichž původní rodové sídlo Skviřín leží nedaleko města Boru. Ratmír ze Skviřína, předek Švamberků, vlastnil rozsáhlé území jižně od Tachova, kde jeho synové vystavěli několik sídel, především raně gotický hrad Bor. Výraznou empírovou památkou je honosný zámek Kynžvart spojený s osudem svého stavebníka, státního kancléře K. W. Metternicha.
Téměř celé území zpracované v tomto dílu Erbovní mapy bylo osídleno převážně Němci. Po roce 1945 v souvislosti s jejich odsunem řada zdejších obcí a s nimi i zámeckých staveb podlehla značné devastaci. Mnoho zámků a tvrzí v této pohraniční oblasti proto ve 2. polovině 20. století zcela zaniklo.
