Praxe ukazuje, že více než v šedesáti procentech případů se v insolvenčních věcech díky globalizaci, jakož i volnému pohybu objevuje mezinárodní (přeshraniční) prvek, byť je tento latentní nebo složitě zjistitelný. Již předchůdce nařízení EP a Rady (EU) 2015/848 (nařízení Rady /ES/ 1346/2000) ukázal, že problematika insolvenčního řízení je v Evropě pilířem, ale též politickým prubířským kamenem justiční spolupráce. Jde o jednu z právně i ekonomicky nejdůležitějších, ale zároveň nejsložitějších oblastí. Navíc je prozatím jen okrajově známé, že nařízení EP a Rady (EU) 2015/848 o insolvenčním řízení se použije bez ohledu na to, zda je v insolvenční věci identifikován tzv. mezinárodní prvek a jeho aplikace jako přímo použitelného předpisu má přednost před insolvenční úpravou tuzemského původu. Nové insolvenční nařízení nyní použitelné na řízení zahájená od června 2017 navíc obsahuje řadu tuzemskému právu neznámých hmotněprávních a procesních institutů a mechanismů.

Tento komentář podávaný v širším kontextu mezinárodních standardů použitelných na insolvenční řízení je prozatím nejrozsáhlejším komentářovým dílem, který byl k této problematice kdy vydán v Evropské unii.