Kniha Filozofie a zrcadlo přírody představuje Rortyho nejpropracovanější podání jeho radikální a provokativní kritiky západní filozofické tradice. Rorty demaskuje a odmítá nárok hlavního proudu západní filozofické tradice zakládat a vyhodnocovat poznávací nároky všech oblastí kultury prostřednictvím působnosti „tribunálu čistého rozumu“, jejž má spravovat a zároveň ztělesňovat filozofie samotná. Richard Rorty nachází kořen tohoto sebepochopení filozofie v pojetí poznání jako přesné reprezentace a snaží se toto pojetí demaskovat jako sebeklamné podlehnutí vizuální metaforice zrcadlení, vedoucí k pojetí mysli jako průzračného zrcadla skutečnosti.

Rortyho kritice v tomto duchu neujdou ani dva hlavní proudy filozofie 20. století – fenomenologie a analytická filozofie. Jako pozitivní alternativu Rorty nabízí – prostřednictvím originálního rozpracování a syntézy myšlenkových odkazů Deweyho, Wittgensteina a Heideggera – (neo)pragmatickou koncepci poznání jako konverzační shody v rámci komunikačního společenství a koncepci filozofie jako dílem terapeutické a dílem kultivující instituce, která má pomáhat otevírat nové plodné konverzační kontexty a zároveň demaskovat pokusy o kanonizaci a petrifikaci určitých problémových okruhů a příslušných slovníků.