Vášeň, bolest i přesvědčení, které vložila do textu, je nenapodobitelná. Tragédie v New Yorku je pro Fallaci drsným impulzem pro velmi otevřené zúčtování s těmi, kdo ji způsobili, i s těmi, kdo nedokážou ze strachu, masochismu, lenosti, hlouposti, ale i nevzdělanosti bránit hodnoty západní civilizace.

Knihu si přečetlo několik milionů čtenářů po celém světě, vyvolala řadu žalob proti autorce, těžce nemocná Fallaci musela čelit výhružkám zabitím i oplzlým pamfletům na svou osobu. Přesto zůstala příkladem novinářské cti a neohroženosti. Jak sama píše: "Zlo nemá vždy stejný pas." A boji proti zlu, omezenosti a zbabělosti zasvětila i zbytek svého života: "Řekla jsem, co jsem říct musela. Můj hněv a má hrdost mi to přikázaly. Mé čisté svědomí a můj věk mi umožnily uposlechnout ten rozkaz, dostát této povinnosti…"