Karel Haloun (1951) je výtvarník, grafický designér, publicista, editor, kurátor, nehrající člen kapel Jasná páka a Hudba Praha a docent UMPRUM. Tato kniha ho představuje jako „undergroundového“ autora sedmi pozoruhodných dramatických her a hříček: (Stříbrný) medvěd, (Skoro) dobrá píseň, Konec hry (s nadějí), Syflárna, Vicemistři, Na výletě a Zakousli pejska. Projevuje se v nich jako ironický glosátor reality se smyslem pro groteskní vidění, absurditu, hravost a barvitý jazyk vysokého i nízkého stylu. Knihu uzavírá Halounova bibliografie a tři studie: Karel Král v textu O špagetě, která hledá svůj konec nahlíží na autora spolugeneračním pohledem, Libor Vodička se ve studii A proč by se nedaly hrát? zabývá nejenom hratelností těchto textů, ale fenoménem hry v Halounových textech vůbec a Michal Čunderle provádí jazykovou analýzu Halounových řečí.