Kniha Jak vnímat architekturu z roku 1959 patří mezi autorovy nejslavnější tituly. Jde o přístupný, ale hutný text, který lze vnímat v analogii k fenomenologickým přístupům k umění, aniž by zde šlo o přímočarý vliv. V sérii přednáškových esejů se Rasmussen zaměřuje na elementární složky architektury jakožto zkušenosti: objemnosti a dutosti, tíže a lehkosti, hrubosti a hladkosti, barevných ploch a teploty barev apod. Kniha se obrací k širší kulturní veřejnosti, ale nepochybně se uplatní i ve výuce architektury i dalších uměleckých a kunsthistorických oborů.