Jméno
růže, dnes již legendární
dílo italského spisovatele a filozofa Umberta Eca,
postmoderní román, který v sobě
zahrnuje rovinu
historickou, detektivní, filozofickou, ale také
hororovou
či teologickou.
Koncepce románu je ryze středověká, rytmus
vyprávění odpovídá
dějišti knihy
– klášteru
benediktýnských mnichů,
kteří svůj den i noc rozděluji nikoli na hodiny, ale na časy
k
modlitbě. Přesto je kniha velice moderní, poukazuje na
nebezpečí uchopení moci jednotlivými
politickými skupinami, a na hrozbu totalitní
vlády
ve jménu ideologie. Častými citacemi z knih
středověkých filozofů, botaniků a myslitelů, a jejich
výkladem se také stává
jakýmsi
nenásilným úvodem do
středověké filozofie.
Vypravěč, mladý mnich
františkánského
řádu Adso, a jeho společník a učitel
Vilém z
Baskervillu, přijíždějí do malého, ale
významného kláštera ne
severu
Itálie. Zde má proběhnout schůzka na
nejvyšší úrovni mezi
vyslanci
německého císaře a papeže. Vilém,
bývalý inkvizitor, se ujímá
vyšetřování
záhadných vražd mnichů,
za kterými podle názoru opata stojí
sám
ďábel. Všechny stopy jej vedou do
místa, kam je
přístup zapovězen, do slavné knihovny
opatství.
Zde jsou ukryty poklady vzdělanosti tehdejšího
světa, ale
také knihy, jejichž četbu církev
zakázala.
Schůzka se blíží a kolem se
vrší mrtvoly
mnichů. Mladý Adso potkává svou
jedinou pozemskou
lásku jen proto, aby o ni vzápětí
přišel.
Čas se krátí a Vilém
napíná svůj
rozum na nejvyšší míru, aby
objevil
vraha…
„Peklo je ráj viděný z druhé
strany.“
audioteka.cz - ukázka z audioknihy a mp3 ke stažení do počítače či mobilního telefonu
