Lichnovští z Voštic patří k nejvýznamnějším aristokratickým rodinám Slezska, neboť svými bohatými kulturními aktivitami, společenskými kontakty a vazbami na evropská kosmopolitní centra nemají v regionu takřka obdoby. Patřili k hostům předních vídeňských i berlínských společenských salonů, udržovali kontakty se špičkami rakouské a německé politiky, vědy a kultury. Společný jim byl zájem o historii, umění a architekturu a pravidlem se stala rovněž podpora mladých umělců. Ti jako vítaní hosté přijížděli na slezské zámky do Hradce nad Moravicí č i Chuchelné a svými pobyty zajistili rodu proslulost nad rámec regionu. Aura štědrých mecenášů a sběratelů umění vydobyla rodu mimořádné postavení mezi ostatní aristokracií rakouského i přilehlé části pruského Slezska. Rozsah publikace je vymezen roky 1848 a 1928 a věnuje se dvěma významným generacím rodu. Rok 1848 se stal výchozím bodem nejen s ohledem na jeho význam historický (nástup občanské společnosti), ale i symbolický (zabití knížete Felixe Lichnovského ve Frankfurtu nad Mohanem). Felixů v nástupce, jeho mladší bratr Karl Maria, byl mužem plně prodchnutým duchem historismu a pruského nacionalismu, zatímco jeho syn Karl Max se jako liberál otevíral modernizačním proudů m v umění, architektuře, filosofii č i náboženství. Jeho smrt v roce 1928 tak zcela logicky tvoří druhý mezník vytyčeného období.