Po Stalinově smrti se vedení maďarské komunistické strany pokusilo o reformu systému, ale spory o její směřování postupně paralyzovaly mocenský aparát strany a v průběhu roku 1956 se i vlivem chruščevovské destalinizace rozpadl dosavadní společenský konsenzus. V říjnu 1956 uspořádali studenti demonstrace, které přerostly v masové protirežimní nepokoje. Zásah sovětských jednotek nedokázal rodící se hnutí potlačit a během několika následujících dní ztratila komunistická strana moc v zemi. Maďarsko vyhlásilo neutralitu, opustilo Varšavskou smlouvu a směřovalo k multistranickému systému. Sovětské vedení proto zahájilo masivní vojenskou intervenci a instalovalo prosovětskou vládu. Na půdorysu krvavě potlačeného povstání se tak zrodila svébytná varianta „gulášového komunismu“ v čele s Jánosem Kádárem.