Mámin seznam je mimořádná a inspirující kniha. Napsal ji St. John Green o své zesnulé ženě Kate.
Je svědectvím o krásném vztahu a společném životě dvou lidí, který trval až do smrti jednoho z nich přesně tak, jak se slibuje ve svatební den v kostele.
Mámin seznam není jen dojemný příběh o ženě, jež zemřela v třiceti osmi letech na nevyléčitelnou nemoc. Vypráví také o muži bláznivě zamilovaném do své ženy, o mladém páru, jenž žil svůj život naplno i o životě na dně, když oba manžele osud zaskočil okolnostmi, s kterými nemohli nic dělat. Je to vyprávění o každodenních maličkostech, o ranních cestách s dětmi do školy, o jejich večerním usínání, o obyčejných věcech, které provázejí život každé rodiny.
V neposlední řadě je Mámin seznam příběh otce dvou dětí, jenž se s láskou stará o své dva syny - teď již sám.
„Maminka milovala, když se k ní Reef v noci přitulil.“
„Vždycky, když se přitulil Finn, byla to mimořádná chvíle“
„Nauč je prosím říkat, co mají na mysli.“
„Maminka ráda chytala kraby“
…“Pohled mi sklouzl na zárubeň dveří do pokoje kluků. Na bílém futru, kde Kate stávala a předstírala, že se zlobí, byla tužkou vyznačena její výška. Vybavil jsem si, jak stavěla klukům na hlavu knihu a napomínala je, ať se nevrtí, když zaznamenávala jejich výšku. Kluci mezi sebou neměli velký rozdíl, i když je dělilo osmnáct měsíců. Reef nebyl kvůli své nemoci vysoký, jak by mohl být, a vypadalo to, že jsou s Finnem skoro stejně staří. ´Vyznačte na futru mou výšku – maminka měřila 155 cm´, zaznamenala Kate pečlivě na svůj seznam. S tímhle úkolem by mi kluci mohli pomoci. Bylo by dobré, kdybychom to udělali společně
Pustil jsem vodu a všiml si poloprázdné lahvičky Katiny oblíbené mléčné bublinkové pěny, která stála na okraji vany.
´Zpola plné´, opravila mě Kate. Kolikrát jsem ji to slyšel říkat. Patřila mezi ty lidi, kteří vidí všechno zpola plné. Katina sklenice nebyla nikdy zpola prázdná, dokonce ani tehdy, když z ní nemoc vysávala život.
Uvažoval jsem o tom celou dobu, co jsem kluky myl a oblékal do pyžam, a nutil jsem se také myslet pozitivně. Nikdy se nesmířím s Katiným odchodem, ale mám velké štěstí, že mám tyhle dva úžasné kloučky. Jsou její součástí a jsou součástí nás obou. Mám toho tolik, pro co žít, i přes Katinu smrt.
´Můžeme dneska spát s tebou?´,zeptal se Reef. ´Jasně, že můžete´, odpověděl jsem. Zamířili hned do naší ložnice a jako šipky skočili do postele. Když se Kate přitížilo, objednala pro nás obří manželskou postel. Chtěla vytvořit útulné hnízdečko, až bude příliš slabá a nebude moci vstát, aby tam kluci měli dostatek prostoru a mohli se k sobě tulit. Bohužel zemřela v nemocnici dřív, než postel doručili, a kluci v ní teď měli kolem sebe až nesmyslně moc místa. Jako dva malí trosečníci uprostřed obrovské postele s pelestmi z krémové kůže, obklopení mračny nadýchaných bílých přikrývek.
´Zachumlejte se do peřin, kluci, ´ řekl jsem. ´A už bude klid.´ Poslušně se zavrtali pod peřinu, možná malinko čekali na polechtání, ale dnes na to nebyla správná chvíle. Veškerou energii jsem soustředil na to, abych se choval normálně a nesložil se před nimi. ´Buďte hodní a hezky spinkejte, ´řekl jsem. Sklonil jsem se k nim, abych jim dal pusu na dobrou noc. Ucítil jsem, jak se vůně Katina parfému mísí s mýdlovou vůní jejich umytých hlav. ´Dávej klukům dvě pusy, až tu nebudu,´ řekla Kate, ale nepotřeboval jsem to připomínat.
audioteka.cz - ukázka z audioknihy a mp3 ke stažení do počítače či mobilního telefonu