V televizní anketě Kniha mého srdce se v roce 2009 umístila na druhém místě Babička od české spisovatelky Boženy Němcové, kterou obdivovaly četné generace našich malých i velkých čtenářů, kteří v ní viděli obraz mládí spisovatelky a dějiny jejího rodu, ale bohužel neoprávněně.

Rovněž četní literární historici podlehli kouzlu jejího textu a nerozlišovali mezi básní a skutečností. Královéhradecký historik J. Šůla, který se již delší dobu zabývá zkoumáním pramenů Babičky, ve své nové knize představuje osudy klíčové postavy knihy. Konfrontuje text Babičky s mluvou archivních pramenů a dochází k překvapujícím závěrům. Skutečná "babička" se narodila v chalupě ve vesnici Křovice u Dobrušky (nikoliv ve statku na slezských hranicích), její milý a pozdější manžel, dobrušský rodák tkadlec Jiří Novotný, se dobrovolně nechal naverbovat do pruské armády, nezemřel však v bitvě roku 1794, ale jako propuštěný voják tkalcoval v Kladsku a zemřel na souchotiny až roku 1805. Manželům se nenarodily tři děti, ale celkem devět. "Babička" se po letech strávených v Kladsku a pravděpodobně v Zaháni vrátila do Čech, prožila necelých deset let v Ratibořicích, kde nezemřela, a ani "paní kněžna" ji nevyprovázela na poslední cestě. "Babička" odešla do Vídně, kde své nejmladší dceři vychovávala děti a zemřela v naprosté chudobě roku 1841, zatímco "paní kněžna" již roku 1839 atd. atd. Autor zasadil život protagonistky knihy do historie regionu Opočenska a Kladska a vidí v ní především typ hrdinné české ženy Podorlicka, žijící v nelehkých letech konce 18. a první poloviny 19. století. Kniha je opatřena poznámkovým aparátem a soupisem příslušné historické, literárně historické a regionální literatury české, německé i polské.