Vzpomínání německého literárního vědce Karla Kohuta (1936 v Olomouci) na dětství, které strávil v Lipníku nad Bečvou, na poválečný odsun a těžké začátky v novém domově v Hesensku. V pozadí privátního osudu plného jímavých, tragických i veselých momentek ožívají takzvané velké dějiny, které nikdo z protagonistů příliš nechápal a ani je nemohl ovlivnit. Kohutovi rodiče se hlásili k německé národnosti, otec byl truhlář. Po skončení druhé světové války byl rodině zabaven veškerý majetek a v září 1946 byla odsunuta do Německa. Nový domov našla v obci Niederscheld, kde autor strávil mládí. Po absolvování gymnázia studoval romanistiku, anglistiku a politologii na univerzitě v Marburgu, kde v r. 1965 získal doktorát v oboru románská filologie. Akademická dráha ho zavedla do Duisburgu (1974–1982), Eichstättu (1982–2004) a Mexico City (2004–2007). Hned po ukončení studia v šedesátých letech se rozjel do své staré vlasti; setkal se zde s amerikanistou Josefem Jařabem, pozdějším rektorem olomoucké Univerzity Palackého, a spřátelil se s ním; po pádu železné opony jezdil přednášet na zdejší katedru romanistiky. Kniha je doplněna řadou historických fotografií. Z němčiny přeložila Ingeborg Fialová-Fürstová.