Dějiny každého národa mají své vlastní mýty i pevně ustálené dějinné tradice, jež se po čase stávají důležitou součástí jeho kulturního dědictví a posléze bývají buď dalšími generacemi rozvíjeny, nebo se k nim lidé sami neustále vracejí. To ale může s odstupem doby vést dokonce až k vytváření podezřelých mýtů a legend, v nichž se historická realita mísí s jakousi podivnou mysteriózní nadstavbou, opředenou i mnohostranností názorů a výkladů. Vzniká pak také množství polopravd i omylů, za nimiž se dějinná pravda ukryje tak, že je už nesnadné ji vysledovat a oddělit takříkajíc zrno od plev.

Výsledkem takto utvářených národních tradic, majících svůj původ v dávné legendistice a historizující ,,mytologii“ národa, bývá obraz zašlých věků, který již mnohem více odpovídá našim namnoze romantickým představám o historické pravdě, nežli o pravdě samotné...