Kniha rozhovorů s politickou vězeňkyní padesátých let Alexandrou Součkovou Kovářovou přibližuje její život za protektorátu, po válce i po únoru 1948, okupaci Československa roku 1968 a normalizaci, především však evokuje dobu, kdy byla jako devatenáctiletá v druhé půlce padesátých let 20. století uvězněna spolu s matkou a dalšími členy „odbojové skupiny“ za špionážní činnost a vlastizradu. Její statečnost, síla i životní nadhled, s nímž překonávala všechna příkoří tuhého režimu padesátých let i pozdější problémy jakožto bývalá vězeňkyně, jsou obdivuhodné. Nepřestala mít ráda lidi, naopak vězení i život po propuštění její schopnost vidět v lidech to dobré spíš posílily.