Karel Löbl se narodil 21. 9. 1925 v Praze, v rodině strojního inženýra. Po druhé světové válce navázal na povolání svého otce a v padesátých a šedesátých letech pracoval ve Státním výzkumném ústavu materiálu. Jeho profesní dráha však nebyla jen drahou technického odborníka, nýbrž i aktivního politika.
Kniha jeho vzpomínek Naděje a omyly začíná poutavým líčením autorova dětství a mládí, strávených na Vinohradech a Zahradním Městě v ovzduší první republiky a protektorátu, záhy však přechází k nadějeplným a dynamickým poválečným létům. Autor zachycuje své aktivity v rámci národně socialistické mládeže, její potýkání se s komunistickými rivaly, tajnou poúnorovou návštěvu prezidenta Beneše i svůj vztah k Emanuelu Šlechtovi, kterého poznal nejen jako předsedu Československé strany socialistické, ale také jako rodinného přítele a svého pedagoga.
V druhé polovině knihy pak popisuje své dvacetileté působení v české normalizační vládě, včetně listopadového, či přesněji prosincového předání moci. Jeho paměti čtenáře zaujmou jak svým skrytě ironickým stylem, tak hlediskem, z něhož je v nich na období vedoucí úlohy KSČ nahlíženo. Sám autor tuto pozici nazval mezaninem moci.