Deníky, které si v letech 1940–1946 vedla Hana Bořkovcová, zaznamenávají
události od doby nástupu protižidovských opatření, přes lágry, osvobození
až k návratu zpět do „běžného“ poválečného života.
Zápisy z doby před
transportem do Terezína podávají obraz života v zužujícím se prostoru „ghetta
beze zdí“, života poznamenaného hrozbou transportů, jimiž postupně
odcházejí příbuzní a přátelé; záznamy zachycují prostředí pražské židovské
školy, fungování Židovské obce i okruh mladých sionistů, scházejících se na
Hagiboru. Rok a dva měsíce prožila Hana v Terezíně. Její život je zde rozprostřen
mezi péči o děti a terezínské kulturní dění, četbu a mnohdy určující
přátelství.