Pravidla umění (1992) představují jednu ze zásadních pozdních prací Pierra Bourdieua. Autor zde zkoumá proces autonomizace literatury (a umění) ve vztahu k ostatním sférám společnosti, jako je náboženství, politika či ekonomie. Pravidla umění jsou vynikající studií na pomezí sociologie a literární vědy: detailně se zabývají literárním a uměleckým polem ve Francii devatenáctého a dvacátého století, přičemž východiskem je především Flaubertova Citová výchova. Poskytují vhled do Bourdieuova myšlení, které dnes patří k fundamentům sociální vědy.