Moderní medicína je silně ovlivňována vědeckým a technickým rozvojem společnosti, zejména pak rozmachem informačních a komunikačních technologií a celkovou elektronizací. Tyto vymoženosti slibují velké přínosy jednotlivcům i celku, zároveň však mají i své četné problémy, rizika a náklady. Při zavádění inovací v lékařství coby odvětví, v němž jde o lidské životy a zdraví, je třeba brát v úvahu obě roviny.

Právo je v současné době jedním z klíčových systémů regulace chování ve společnosti a již vzhledem k její složitosti a propojenosti má stěžejní roli. Platí to i ve vztahu k ovlivňování rozvoje moderní medicíny. Na jedné straně usiluje právo o podporu inovací, na druhé straně se ve všech demokratických právních státech snaží chránit důstojnost, svobodu a práva člověka. V zájmu posledně uvedeného cíle se nutně musejí stanovit různá pravidla, omezení a hranice, které pro tvůrce nových myšlenek, vynálezů, lékařských metod, léčiv či technických zlepšení mohou představovat i určité bariéry.

Cílem této monografie je ukázat na konkrétních příkladech, jak se právo snaží reagovat na tyto výzvy a nacházet vhodné nástroje pro udržení rovnováhy mezi vědeckým pokrokem a zajištěním bezpečí zdravotní péče a přístupu k ní. Zabývá se konkrétními aspekty inovativního lékařství, především použitím umělé inteligence, zdravotní péčí poskytovanou na dálku (telemedicínou), ověřováním nezavedených metod a elektronizací zdravotnictví. Dílčí poznatky propojuje a zobecňuje a zkoumá, nakolik zavádění odborných i technologických novinek v lékařství ovlivňuje kvalitativní standard zdravotní péče.