Příběh románu Příliš osobní známost, jehož autorkou je slovenská spisovatelka Eva Urbaníková, začíná v Itálii na pláži. Dvě kamarádky, Simona a hlavní hrdinka, si užívají na dovolené. Simona nemá trvalý vztah, manželství se jí rozpadlo, ona je svobodná třicátnice bez trvalého vztahu. Vedle nich si hraje malé děvčátko, Terezka, která je na dovolené s tatínkem sama, maminka jim totiž zemřela. Opět se potkávají, ona zaměstnaná v pracovní agentuře, Marek, bohatý úspěšný podnikatel, který hledá nové zaměstnance a Terezka. Vznikne z toho láska, začnou spolu žít a vše vypadá ideálně. Krize však připraví Marka o firmu, o všechny životní jistoty. Ona se musí rozhodnout, co bude dál. Kdysi dávno však slíbila Terezce, které zemřela maminka, že ona ji neopustí. Marek začíná s alkoholem, vybíjí si své zoufalství na dceři a partnerce. Ona mu to nějaký čas toleruje, ale nakonec se rozhodne odejít. Než však Marka a Terezku opustí, hledá odpověď na otázku, zda není příliš sobecká, když od nich odchází…
Eva (Evita) Urbaníková žije literaturou již od dětství. Své první dílo napsala v patnácti letech. Je úspěšnou spisovatelkou, vydavatelkou, ale také rozhlasovou a televizní moderátorkou. Momentálně se věnuje vydavatelství Evitapress, které založila v roce 2007. To se zaměřuje především na slovenskou literaturu a moderní ženské romány.
Ukázka z knihy:
Někdy jsem mu volala jen proto, že jsem potřebovala zůstat déle v práci, aby nepočítal s tím, že vyzvednu Terezku z družiny, ale když jsem slyšela, jak téměř neartikuluje, zavěsila jsem a v průběhu několika minut jsem si přeorganizovala všechno, co jsem měla udělat, aby do školky nepřišel navalený Marek. Marek, který byl v alkoholovém oparu schopný polemizovat s učitelkami o správnosti jejich působení na jeho dceru a který si jediný nebyl vědom toho, že KAŽDÝ vidí a cítí, že je velmi brzy v podvečer navalený jako dělo.
„Proč jdeš uprostřed týdne ve dvě odpoledne do hospody, aby sis tam sedl mezi alkoholiky s červenými nosy a pil s nimi levný rum?“, zeptala jsem se ho jednou, když se těsně po poledni v sobotu vzbudil po nočním flámu v obýváku a unaveně ležel v posteli. „Co tě tam táhne?“
„ Natáhne mě tam nic,“ řekl Marek krotce, „prostě jdu na jedno pivo.“
„Ty víš, že to neskončí jen při jednom pivu.“
Pokrčil rameny.
„Nepřemýšlím o tom.“
„A přemýšlíš o tom, jaké to je, když tě ve čtyři odpoledne najdeme doma úplně na mol?“
