Publikace se věnuje restituční problematice v podobě převodů náhradních pozemků na oprávněné osoby podle zákona o půdě. Na ty mají restituenti nárok, není-li možné navrátit jim původní nemovitosti, o které přišli mezi lety 1948 až 1989.

Přestože od přijetí zákona o půdě již uplynulo téměř třicet let, proces uspokojení restitučních nároků stále není u konce. To je způsobeno zejména nedostatečnou právní úpravou a mnohdy negativním postojem státu. S ohledem na to převzala iniciativu moc soudní, v jejímž rámci byla vytvořena pro naše právní prostředí zcela ojedinělá oblast právních pravidel kompenzující nedostatky práva psaného. Právě analýzou této judikatury se z převážné části zabývá tato kniha.

Autor zároveň zohledňuje skutečnost, že restituční problematika je ze své podstaty časově omezenou, proto se věnuje i otázkám, které mají praktický přesah, a to zejména do oblasti právní teorie a procesního práva. Kniha najde své využití nejen v právní praxi, ale také v rámci právní vědy.