Příběh je pomalý, bez nějakých zvratů a tajemství, které se vznáší kolem Mirandy, se dá
prohlédnout docela brzo. Miranda je taková příjemně naivní, obklopená milujícími lidmi.
Hodně se zde mluví o knihách, citují se knihy, což je velmi milé. A naivita není zas až
tak špatná věc. A lidi by se měli mít rádi a číst.

Když jsem zjistila, že má tato kniha vyjít, věděla jsem, že ji musím mít. A když mi přišla domů, hned jsem se do ní pustila. Asi jsem měla úplně mega očekávání, a nakonec se dostavilo trochu zklamání. Čímž vůbec nechci říci, že kniha není dobrá. Je moc dobrá. Je plná skvělých pasáží o chodu malého knihkupectví, do kterého by si každý z milovníků knih určitě rád zašel posedět. Láska ke knihám je zde cítit skoro z každé stránky. Ale prostě jsem měla tak trochu problém s hlavní hrdinkou Mirandou, která mi úplně k srdci nepřirostla. V honbě za rozluštěním rodinného tajemství mi vadil její nátlak na matku, bez ohledu na její city, byla velmi zahleděná jen sama do sebe a do svých křivd. V jejich očích byl viník všeho jasný hned od samého začátku.... Toto byl ale můj osobní problém s hlavní hrdinkou, je možné že někomu bude její zarputilost naopak sympatická. Mně lezla na nervy. A její tolik milovaný strýček Billy byl dle mého názoru pěkný sobec. Více ovšem nechci prozrazovat. Kniha určitě stojí za přečtení, je plná moc pěkných připomínek skvělých knih, některé jsem četla, o jiných pouze vím, některé jsem neznala vůbec.....