Spoluvlastnictví bývalo doslova popelkou mezi právními instituty. Právní úprava v původním občanském zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) kladla důraz zejména na zrušení spoluvlastnictví, aneb jak ho sprovodit ze světa. Navíc vykazovala všechna negativa, která byla za čtyřicet let totality do relevantních ustanovení vnesena. Úprava podílového spoluvlastnictví s ideálními podíly nestačila, nereflektovala ani zdaleka všechny další možnosti existence majetkových entit s pluralitou subjektů. Právě proto bylo potřeba v novém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) zajistit takovou právní úpravu, která by konfliktům ze spoluvlastnictví předcházela, a ne jen řešila jejich následky. Nová právní úprava spoluvlastnictví má v civilním právu místo, jaké mu právem náleží. Právní úprava počítá jak s podílovým, tak bezpodílovým spoluvlastnictvím, totiž společenstvím, s podíly ideálními i reálnými, ale zejména je velký důraz položen na trvání spoluvlastnictví či společenství při minimalizaci státní intervence legální, avšak dobře dostupné, je-li toho zapotřebí. Předkládaná publikace by měla přispět nejen k vysvětlení a novému chápání pojmu spoluvlastnictví v novém civilním právu.