Autor zkoumá krizové jevy současné kapitalistické společnosti a jejich zdroje. Na základě rozboru klíčových historických událostí nachází překvapivou shodu mezi krutostí evropského kolonialismu, podstatou kapitalismu a nacistickou a komunistickou totalitou. Polemizuje s pojetím totalitní společnosti u H. Arendtové, stejně jako s její kritikou u F. Lyotarda. V základech všech těchto historických jevů objevuje stejné ideové a hodnotové stereotypy, jež ukazuje jako ideový a emocionální výraz mocenské hierarchie. K pochopení této skutečnosti je ovšem nutné vyrovnat se s vlastní totalitní zkušeností. Zvláštní pozornost proto věnuje české verzi komunistického režimu. Odhaluje jeho podstatu, příčiny pádu i nečekanou souvislost s následujícím vývojem ke kapitalismu v naší zemi. Ten a jej provázející konzumní kultura jsou v knize představeny jako logické pokračování vývoje systému komunistického. Ale i analýza názorů dnešních odpůrců konzumní společnosti – především z řad environmentálních myslitelů – ukazuje, že ani oni neopouštějí základní totalizující východiska evropské kultury, která se proto jako celek ocitá v krizi a je nucena čelit hrozbě nového fašismu. Řešení této krize spatřuje autor v radikální demokratizaci stávajícího ekonomického a politického systému i našeho myšlení.