Jak vydávat německé romány a být v devatenáctém století úspěšným českým nakladatelem?
Německojazyčná knižnice Album (1846—1861) představovala stálici na středoevropském knižním trhu: nabízela původní německojazyčnou románovou produkci konvenčního rázu a konkurovala překladům populárních jinojazyčných děl, jež zaplavovaly tehdejší knižní trh. V českých zemích podnítilo Kobrovo Album vznik obdobné edice románů — Bibliotéky původních románů historických i novověkých Kateřiny Jeřábkové, známé pražské nakladatelky a vydavatelky časopisu Lumír. Urválková zkoumá čtenářskou atraktivitu žánrové skladby Alba ve vztahu k soudobé české beletrii, a to na příkladu žánrového obrazu ze života, jenž se stával průsečíkem různorodých podob literárnosti. S využitím metodologických podnětů teorie recepční estetiky a synopticko-pulzační teorie představuje autorka nakladatelský provoz a literární dění v padesátých letech 19. století jako mnohovrstevnatou, vnitřně rozrůzněnou síť interkulturních a intertextových vazeb, jejichž přirozenou součástí byla vícejazyčnost.