Sofie Podlipská je dnes pro mnohé zapomenutou osobností, byť se jí v poslední době opětovně dostává pozornosti zejména v oblasti kulturní historie. Důvodem zájmu historiků je její významný vliv na utváření kulturního prostoru druhé poloviny 19. století: její osobní nasazení ve spolkové a osvětové činnosti i nepřehlédnutelná aktivita v ženském emancipačním hnutí. Tato monografie však přináší jiný úhel pohledu: vychází z pozic literárněhistorického výzkumu a svou pozornost soustřeďuje v první řade na Sofii Podlipskou coby spisovatelku. Aby mohla dílo Podlipské přesněji uchopit, pracuje autorka s termínem „literární midcult“ (objasnění pojmu a jeho konkrétního užití se práce v úvodu obsáhle věnuje). Na příkladu literárního díla Sofie Podlipské je s jeho využitím přiblížen proces vertikální stratifikace české literatury druhé poloviny 19. století. První část práce je věnovaná analýze dobové recepce a proměně literárněhistorického hodnocení přínosu Sofie Podlipské české literatuře. Ukazuje ji jako osobnost rozporuplně hodnocenou jak dobovou literární kritikou, tak též literárními historiky. Druhá část knihy obsahuje pět interpretačních sond do literární tvorby Podlipské. Pozornost je zde soustředěna například na její práci s nacionálními stereotypy, podoby a proměny uplatnování didaktické funkce v její beletrii či na vliv George Sandové na její myšlení i konkrétní tvorbu. Spisovatelka je zde představena též skrze dokumenty osobního charakteru jako osobnost širokého literárního i obecně kulturního rozhledu. Veškeré analýzy jsou hojně dokumentovány pramenným materiálem.