Ptáčkovy básnické texty oslovily básníka Andreje Stankoviče a zejména hudebníka a zpěváka Filipa Topola, který část jednoho z nich, upravenou a doplněnou jeho bratrem Jáchymem – Sbohem a řetěz – nazpíval. Tento písňový text dosáhl velké popularity. Ptáčkovo básnické dílo patří k nepominutelným hodnotám české poezie sedmdesátých let. To, že dosud nevyšlo tiskem, byl velký literární dluh, který je nyní konečně splacen.

Básnická kniha je poslední dosud nevydanou edicí významného literárního kritika a editora Jana Lopatky (1940–1993). Miroslav Ptáček byl zcela neznámý mladý severočeský básník bez jakéhokoli kontaktu s českou literární scénou či undergroundem. Patrně cestou autem na Hrádeček se s ním zcela náhodně seznámil Václav Havel v roce 1979. Ten vyzval Jana Lopatku k uspořádání samizdatové edice Ptáčkových pozoruhodných básní, v lecčem připomínajících básně Egona Bondyho, jehož ovšem Ptáček neznal a nikdy nečetl. Jan Lopatka edici připravil v samizdatové Edici Expedice, ovšem téměř celý náklad byl zabaven a zničen, zachovaly se pouze dva strojopisné exempláře. Díky nim nyní vychází pozoruhodné Ptáčkovo básnické dílo poprvé tiskem, doplněno zevrubnou ediční poznámkou Jana Šulce a životopisným medailonem již zesnulého autora z pera Evy Hrubé, doplněným obrazovou dokumentací.