Paradox Vladaře spočívá v tom, že jeho autor, oddaný vyznavač republikánských svobod, zde učí mocné, jak obyčejné občany okrádat o majetek a svobodu. Nepodlehněme ale morálnímu pohoršení natolik, aby nás zaslepilo – vždyť tím, že Machiavelli neuznává morální pohnutky zahraniční politiky, neponechává ani prostor pro oblíbené záminky křížových výprav: morálku, víru, mstu či trest. Navíc uznává, že morální ohledy sice jsou leckdy pošetilé, přesto však mají v zahraniční politice určitou váhu.
Příklon Vladaře k pravdivému vystižení politické skutečnosti má – jen zdánlivě paradoxně – humánní záměr. V jeho jménu ať se politická věda zabývá pouze tím, co je, a nikoli tím, co by mělo být. Když si Vladaře v klidu pročteme, oceníme jej nejen jako amorálně upřímný návod, ale ještě víc jako varování.