K problematice tvorby směrnic příspěvkových organizací přistupuje odlišným způsobem než ostatní známé texty. Klade důraz na jednoduché, srozumitelné podání, nechce promlouvat nesrozumitelnou „právničinou".

Nabízí nejrůznější vzory směrnic a vnitřních předpisů, a navíc vždy zdůvodňuje, proč by je měla škola nebo školské zařízení vydat.

Uvádí, jaké právní předpisy nařizují nebo předpokládají existenci takových směrnic, jaké jsou výhody jejich vytvoření, popisuje rizika hrozící při jejich nedoložení kontrolním orgánům. Rozebírá smysl jednotlivých formulací.

Na konkrétních příkladech z praxe uvádí nejčastější pochybení vedoucích pracovníků škol při sestavování směrnic jako základních pravidel určujících chod organizace.

Obsahuje nejen tradiční, všeobecně známé směrnice, ale zaměřuje se také na nové trendy, na současné požadavky zřizovatelů a kontrolních orgánů.

Popisuje, jak pomocí směrnic může ředitel školy či školského zařízení výrazně snížit rizika, která jsou bezpochyby s jeho funkci spojena, jak lze delegovat pravomoci a přenést odpovědnost, obhájit se v krizových situacích.

Uvádí změny právních předpisů v posledních letech a popisuje, jak ovlivnily podobu směrnic.