Felix Hartlaub byl považován za velkou naději německé literatury a historiografie. Promoval jako historik a brzy poté byl po vypuknutí druhé světové války povolán do armády. Od května 1942 do března 1945 příslušel k zpracovatelskému týmu válečného deníku při Vrchním velitelství německé armády v Hitlerově Hlavním stanu, v pruském Rastenburgu, alpském Berchtesgadenu a v pověstném „Vlčím doupěti“ poblíž ukrajinského města Vinica. Po celou tuto dobu si stranou svých služebních povinností psal tajně svůj vlastní deník, kritický vůči činnosti velitelství a tamním poměrům. Několik týdnů před koncem války byl Hartlaub převelen k obraně Berlína, cestou však záhadně zmizel a později byl prohlášen za mrtvého.