John N. Deely (1942–2017) byl americký sémiotik, filosof a historik a ačkoli je společně s U. Ecem pokládán za nejvýznamnějšího představitele sémiotiky druhé poloviny 20. století, není jeho dílo v našem prostředí dosud příliš známé. Jednou ze základních tezí, která proplouvá Deelyho dílem, je tvrzení, že člověk se od ostatních organismů odlišuje tím, že zatímco všechny organismy znaky používají, pouze člověk má schopnost vědět o tom, že znaky používá, a tedy též nahlížet samotnou jejich povahu. V tomto pojetí spojuje Deely jak biologické (či biosémiotické) pohledy na lidskou přirozenost, tak osobité uchopení dějin filosofie, doprovázené mj. pokusem o teoretické zdůvodnění této transdisciplinarity prostřednictvím obecné sémiotiky. Cílem této knihy je přiblížit jeho pozoruhodné dílo českému čtenáři a to jak prostřednictvím analýz stěžejních Deelyho tezí samých, tak skrze dialog, který s těmito tezemi lze vést na širším poli zkoumání lidské přirozenosti, kulturní a přírodní evoluce či teorie vědy.