Vstoupili jsme do věku nejistoty - hospodářské, sociální a politické. Krize, která propukla v roce 2008, nám připomněla, že neregulovaný kapitalismus je svým největším nepřítelem. Je nevyhnutelné, že se dříve či později stane obětí svých vlastních excesů a bude znovu žádat stát o pomoc. Pokud se ale jen otřepeme a budeme pokračovat stejně jako doposud, můžeme v příštích letech očekávat mohutnější otřesy...
Jako občané svobodné společnosti máme povinnost kriticky nahlížet na svůj svět. Pokud ale máme za to, že víme, co je špatně, musíme na základě tohoto pochopeni také jednat. Filosofové, jak zní známý postřeh, zatím svět jen různě vykládali. Jde však o to jej změnit.
Tato slovy vystihují podstatu knihy, v níž britský historik, politolog a intelektuál Tony Judt analyzuje krizi, kterou dnes procházejí západní společnosti a která ohrožuje samotné základy demokratického systému. Z našeho světa se vytratil hlavní tmel sociální soudržnosti: důvěra v systém, pocit sounáležitosti a vědomí společného zájmu.
Demontáž státu, bezuzdný materialismus, privatizace a vyprazdňování veřejného prostoru, prohlubující se nerovnosti, ztráta vědomí společného smyslu - to jsou symptomy, projevy vážné poruchy, která narušuje a podemílá sociální soudržnost.
Akcelerátorem tohoto nebezpečného trendu trvajícího zhruba třicet let, byl rok 1989, jenž otevřel dveře globální neoliberální ideologii neviditelné ruky trhu. Byl-li tento rok vítězstvím, byl zároveň začátkem prohry. Potenciál roku 1989, který byl jedinečnou šancí na změnu v mezinárodních vztazích i chápání kapitalismu, byl promarněn. "Úrodu let 1989-2009 spásly kobylky".
T
