Kniha přestavuje čtenářům proměny a souvislosti divadla v Praze před druhou světovou válkou, kdy vedle sebe existovaly tři národní kultury, česká, německá a židovská. Z jevišť tak zněla vedle dominantní češtiny i němčina, a výjimečně dokonce jidiš a hebrejština. Prostřednictvím dochovaných fotografií si klade za cíl přiblížit stav a atmosféru pražského divadla, které navazuje na divadelní tradice 19. století, kdy se rodilo divadelní podnikání a kdy divadlo patřilo mezi nejrozšířenější druhy zábavy.