Kniha Ztracené říše Anunnaků, čtvrtá ze série Kronik Země, se stala nutností pro všechny cestovatele do zemí před-Kolumbových civilizací Nového světa, nejen díky tomu, že podrobně popisuje klíčová archeologická místa, ale také proto, že tak činí v souvislosti s jejich vazbami na „Starý svět“ a veškerými příběhy o bozích a lidech na planetě, kterou společně sdílejí. Jak, kdy a proč tyto mocné civilizace v Novém světě vznikly, a je to pouhá shoda náhod, že čím více se o nich dozvídáme, tím více se nám zdá, že byly zformovány podle civilizací starověkého Blízkého východu?
My tvrdíme, že odpověď na tyto otázky nalezneme pouze tehdy, když přijmeme jako fakt, nikoliv jako mýtus, že Zemi navštívili Anunnakové, „Ti, kteří přišli z nebe na Zemi.“ Tato kniha přináší důkazy.
Zlato bylo pro Anunnaky svrchovaně důležité a v těchto oblastech se vyskytovalo vskutku hojně, proto není až tak překvapivé, že zkoumali a využívali zdejší dostupné nerostné zdroje. Věříme-li, že Anunnakové disponovali vyspělou technikou, snadno si dokážeme představit i cestování ve starověku mezi mořem oddělenými regiony. Vyprávění o osobních létajících prostředcích Anunnaků, komunikačních zařízeních a pravděpodobně i důmyslném vybavení, s nímž dokázali řezat a transportovat veliké kameny, tvoří základ pro nové chápání dějin, když si uvědomíme, že události ve Starém i Novém světě mohly být součástí jedné a téže historie. Naší historie sdílené s bohy, kteří měli možnost cestovat a stýkat se s obyvateli obou regionů.
